Poprvé v kruhu a já už vím své

Dnes odpoledne jsem se rozjela do Přívětic na Rokycansku, šla jsem do nejnovějšího kruhu v obilí. Chtěla jsem "to" jednou vidět na vlastní oči a pocítit na vlastním těle. Poznat nepoznané!

Kruh se nachází, ač to tak na fotce nevypadá v docela velkém kopci. Je vidět hned od příjezdu z Bezděkova směrem k Přívěticím po pravé straně. Auto jsem nechala na odbočce za rodinnými domky na kraji Přívětic po pravé straně. Cestiček ke kruhu je dost, jedna velká, pohodlná, krásně vyšlapaná, tou jsem se vydala vstříc novému zážitku.

Pocity po příchodu jsou zvláštní a tajemné. Necítím sice nic až tak výjímečného, ale jen ta myšlenka, že tu jsem, je moc báječná. Zuju si boty a procházím se. Stébla nejsou polámaná jako na pěšince, po které jsem přišla a neleží různými směry, jsou ladně položena, jakoby v upravených snopcích. Zajímavý je vnitřní neukončený kruh - ležící stébla přecházejí do stojících přesně po cca 20 cm ve stočených snopech ve tvaru copánků a jsou přesně provlečena do vedle stojících klasů. Předpokládám, že kdyby se konec dělal dejme tomu prknem, polehla by v místě ukončení částečně i stojící stébla. Ve velkém trojúhelníkovitém prostoru - v pyramidě, jde od jejího vrcholu na prostředek základny, předěl. Na jedné půlce jsou stébla položena směrem doleva, na druhé doprava. Je to tvořeno jako zubatá pěšinka, taková cik cak, jakou si děláme ve vlasech - jeden čas byla hodně módní. Co je zvláštní, že je zubatá pěšinka opět přesně rozměřená a stébla pravidelně překládaná a přeskládaná. 

Co se týká energie nejvíce jsem ji pocítila úplně nahoře v okrajovém kruhu v určitém nejvyšším bodě, na čemž jsem se shodla i s paní, co tam byla s dětmi. Mně se tam mírně zamotala hlava a ona říkala, že se jí hlava trochu rozbolela. Byly jsme tam každá nezávisle na sobě, až dole jsme si o tom pověděly.

Jelikož skoro nikdo v kruhu nebyl, lehla jsem si doprostřed toho nejmenšího kroužku znázorňujícího prý slunce. Zavřela jsem oči a snažila se na nic nemyslet, meditovat. Celé odpoledne bylo neustále pod mrakem, ale když jsem se začala soustředit sama na sebe a vnímat všemi smysly každou část těla i duše, zrovna vykouklo slunce z obláčků a začalo mne hřát - to však připisuji krásné a příjemné náhodě :-).

Poprosila jsem o zdraví, o dobro pro mou rodinu a blízké, o mír na světě, o ukončení válek, o duchovní obrodu planety země, o zachování mírumilovné a hojné přírody, o lásku pro všechny lidi a o pomoc naší civilizaci a poděkovala. Když jsem šla dolů k autu trochu jsem se motala - no nevím, jak to se mnou doopravdy bylo a co na mě mělo víc vliv, zda zvýšená energie, nebo moje víra a soustředění :-).

Jedno vím ale jistě, podle mne tohle lidi ani náhodou NEVYTVOŘILI!!! Nechápu, jakou technikou by to dokázali a jak by to v té tmě a do kopce tak precizně vyšlapali a přesně rozměřili.

Večer jsem si zapnula zprávy a zrovna říkali, že kruh v Boskovicích je falešný, protože prý je křivá jedna čára a kdosi viděl v noci jít k poli dvě postavy s batohem a nářadím. Tak se, prosím, už přihlašte "vy inženýři"..., já už vím své ;-).

Foto příloha: http://jihol.rajce.idnes.cz/kruh