Rozpadá se Úsvit? Kdo koho vlastně podráží a je to vážně puč?

To jsou otázky, které mne napadají po dnešní tiskové konferenci k událostem kolem Úsvitu a po všech těch mediálních zprávách. Nutno podotknout, že jsem krajskou koordinátorkou, členkou grémia hnutí (bez oficiálního pověření :-) ) a příznivkyní tohoto hnutí takřka od jeho vzniku. 

A to je, podle mého mínění, právě základním kamenem celého rozkolu v hnutí. Skoro dva roky Tomio Okamura slibuje nové stanovy a členství "svým lidem". Hnutí je stabilně kritizováno za počet členů, nefunguje organizační struktura, nefungují žádné mechanismy, které mohou rozhodovat o chodu a směřování hnutí. Nikdo není nikam volen, nikdo nemůže nikoho odvolat. Přímá demokracie, kterou má Úsvit v programu uvnitř nefunguje, o tom už ví snad každý volič. Mnoho sympatizantů a hlavně lidí, co chtělo skutečně aktivně pracovat, se především právě kvůli těmto nedostatkům od hnutí postupně odklonilo. Mnoho jich ubylo i kvůli nesouhlasu s některými kroky a vyjádřeními samotného Tomia Okamury. 

Dnes na tiskové konferenci, která byla, podle mého názoru, jen předčasným a zbytečným vyostřením celé situace a další bezvadnou emocionální "ONE MAN SHOW" maximálně "TWO - Three MAN SHOW" lídrů Úsvitu, Tomio Okamura dokonce říká, že svolá členskou konferenci, která by měla o všem rozhodnout.

To je jistě dobrý nápad, jen by mne zajímalo, jak to skutečně pan Tomio myslí a jak se rozeznají "členi" Úsvitu přímé demokracie na konferenci, kteří mají podle něho rozhodovat o tak závažných otázkách například od nějaké "komparzní" :-) zájmové skupiny? Co vlastně myslí pan Okamura tou členskou konferencí, konferenci příznivců? Vážně si pan Okamura myslí, že to někdo z nás může brát ještě vážně? Nebo chce dělat konferenci pro těch devět? Ti už mu svá stanoviska přece jasně řekli v pondělí a úterý, stejně hlasoval i poslenecký klub.

Nebylo by pro Tomia Okamuru konečně lepší vnímat názory většiny, přijmout oprávněnou kritiku, snažit se dohodnout se svými kolegy, než si hned stoupnout bojovně před kamery, říci, že byl proveden puč, že se hnutí štěpí a udělat ze sebe obětního beránka? Není právě toto chování největším podrazem, který se odehrává, ačkoliv fanatičtí příznivci pana Tomia tvrdí pravý opak a připisují podraz Marku Černochovi? Podle vyjádření druhé strany, kterou prezentuje právě Marek Černoch, byla vznesena ve vedení strany určitá kritika, předložen nový návrh a vize řešení, projednána nutnost integrace s jinými subjekty. Nemám od nikoho ani potvrzeno, že kdokoliv řekl panu předsedovi, že nový subjekt má být bez něho!

Faktem je, že v krajských skupinách to již dlouho vře! Stále častěji se volá po změně ve směřování hnutí, po jasných pravidlech, po řádných vnitřních volbách, které by potvrdily (a tomu věříme všichni) právě Tomia Okamuru v čele regulérnějšího politického subjektu. Volby by potvrdily i okresní a krajské lídry, abychom se mohli připravit na volby do zastupitelstev krajů, které budou příští rok a rozvíjet skutečnou politickou činnost. 

Velmi si pana Okamury vážím, ale tentokráte se musím přiklonit na stranu většiny poslanců v čele s Markem Černochem, kteří konečně rázně bouchli do stolu a nechtějí stranu jednoho muže, nechtějí nálepku xenofobů a rasistů, stranu o které se říká, že byla založena jako podnikatelský záměr a kolem níž od samého začátku koluje mnoho polemik.

Nechtějí to ani oni, ani mnoho z nás, kteří s Úsvitem spolupracujeme. Věřím, že se tyto zjitřené názory vyjasní. My nejsme nic bez Tomia a Tomio není politicky nic bez nás! Bez spolupracovníků, kandidátů, sympatizantů a bez široké členské základny!