Obyčejný příběh malých kluků nejen za úsvitu

"Potkali se malí kluci na pískovišti. Měli kyblíky, lopatky, hrabičky a chuť stavět hrad. Jeden chlapeček neměl kyblík ani lopatičku, ale byl moc šikovný. Tak se kluci dohodli, že mu půjčí nářadí, aby mohl stavět s nimi."

"Dali mu kyblík i lopatičku, postavili s ním základy a řekli mu, že bude fajn, když hrad, který už je načrtnutý dobuduje, že ho nechají tvořit, občas mu pomohou s materiálem, s pomocnými pracemi, pak že jim to nářadí vrátí a vlastně to bude jejich společné dílo. Chlapec se zpočátku snažil seč mohl, lopatkou mohl nabírat písek, hrabičkami uhrabávat, kyblíky plnil a začal stavět podle plánu. Postupem času zapomněl na nákres a stavěl ty věže trochu jinak, kluci mu sice říkali, že by se měl držet předlohy, ale on nedbal. Věže byly šikmé, nedržely při sobě, kluci ho upozorňovali, že takhle to držet jednoduše nebude. Chlapeček se vztekal, kopal do kyblíku, křičel, ať mu do toho nemluví, lopatka už byla celá poničená a kyblík dokonce poškrábal a obarvil na rudo, přitom ještě nedávno měl takovou světle modrou barvu. To se klukům nelíbilo a znova napomenuli toho nevděčného kluka. Pohrozili mu, že pokud nebude dělat ten hrad podle nákresu, že mu kyblík i s lopatkou a hrabičkami, seberou. Chlapec byl z toho jako šílený, začal všude vykřikovat, že je hrad jeho, že mu do toho nemají co mluvit, že on své dílo dobuduje tak, jak on bude chtít. Kluci nemeškali a sebrali mu nejdříve lopatku. Přesto se snažil a rukama stavěl, i když to bylo křivé a bylo jasné, že k cimbuří se nikdy nedostane, že to hradby zkrátka neunesou. Viděli to všichni okolo i v parku, jen on ne. Všem vykládal, jak ten hrad bude skvělý a kluky pomlouval a urážel. Toho už kluci měli dost a ptali se ho, víš kde máš vůbec tu lopatku? Lopatku? Nevím, já ji snad ani neměl, nebo se někde ztratila. Víš, že ti můžeme vzít i ten kyblík a hrabičky? Jste zrádci! Ale my jsme ti to přece všechno půjčili včetně nákresu. To není pravda! Bránil se chlapec. Nepozorovaně mu tentokráte vzali i hrabičky a kyblík. Chlapec plácal holýma rukama do písku, který se mu sypal skrz prsty, nebylo nic... A chcete vědět, jak to dopadlo? Ten kluk ještě sedí na písku, vzteká se a bude tam sedět tak dlouho, dokud se s ostatními nedohodne. Jsou dvě možnosti, buď ten hrad už nikdy nedostaví nebo se s ostatními kluky dohodne. Možná mu vrátí zase kyblík s lopatkou i s hrabičkami, ale bude muset stavět přesně podle jejich nákresu, možná se nedohodnou, takže si bude muset koupit vlastní nářadí, pak si bude moct dělat, co chce!"

Přátelé, tento příběh je ukázkou běžného příběhu ze života, který se stává malým klukům na pískovištích, jakákoliv podobnost s jinými událostmi, je čistě náhodná :-).