Močál naší minulosti lemovaný směrníky a rozcestníky StB a jejich metodami stále prosakuje

Toho si je vědom Jaromír Nohavica, který se v tom močálu kdysi namočil nejen po nohavice, ale vymáchal se v něm až po uši. Když si převzal letos Puškinovu medaili, hluboký močál v naší kotlině opět zasmrděl. 

Respektive zasmrděli především ti, kteří Jarkovo ocenění nechápou jako výraz ocenění jeho umělecké tvorby a díla, ale jako politickou záležitost a možnost se o Nohavicu otřít a nasměrovat pozornost veřejnosti k "propagandistickému a zlému Rusku a Putinovi". Zkrátka celou záležitost zpolitizovat.

Já ty lidi a instituce ani nehodlám vyjmenovávat. Ale to, jakou vyvolali vlnu zájmu společnosti o samotného Jarka Nohavicu, je vidět na sociálních sítích i v diskuzích pod články na zpravodajských webech. Mnoho lidí ho šmahem odsoudilo, ale mnoho lidí si konečně začíná ověřovat, jak to s tím udáváním a spoluprací s StB u Jarka i u některých dalších lidí v dobách totality vlastně bylo. Především u mnoha umělců nebylo tak těžké zaplést se v té době s komunistickou policií. 

Jaromír Nohavica kdysi v červenci 1989 odjel na výlet do Vídně, kde se setkal s Karlem Krylem a jinými disidenty žijícími v cizině. Zkráceně o zásadní zdokumentované události, která později vyplula na povrch, informuje v roce 2007 zpravodajský web Týden.cz i jiné servery. Po návratu zpět si ho předvolala k výslechu StB. Záznam výpovědi, která byla sepsána člověkem z StB dodatečně až po schůzce, se k němu dostal až po 17 letech prostřednictvím novináře z Respektu:

"Když jsem těmi šesti žlutými stránkami z archivu StB poprvé nevěřícně listoval, pochopil jsem, jak hluboký a bezedný je močál naší minulosti, močál lemovaný směrníky a rozcestníky StB a jejich metodami." Vyjádřil se tenkrát Nohavica a dodal: "Jednou, před lety jsem buď jak buď s tím člověkem seděl u jednoho stolu a basta - dobře mi tak - a tomuhle všemu, co tu teď povídám, lidé buď uvěří, anebo neuvěří. Je to jako s tou pravdou, co lež u ní přenocovala."

Jarek Nohavica celý svůj případ dopodrobna rozebírá na své oficiální webové stránce ve svém  Archivu pod lupou. Jen on musí vědět, jak to tehdy doopravdy bylo. Je si vědom, že udělal chybu a že se stal součástí sítě, do které bude zapletený do smrti, jak sám říká.

Také musí jen on sám vědět, proč si převzal Puškinovu medaili z rukou Vladimíra Putina a je to jen jeho věc, zda ocenění přijal. Podle jeho díla, které celoživotně tvořil, je taková cena z hlediska uměleckého zasloužená, a asi tak to bere i sám Jaromír Nohavica.

Při přebírání ceny pronesl k publiku pár vět, ze kterých, kdo chce pozná, že mu šlo především o dílo a překládané autory, ne o nějakou politiku. Že je tu kvůli nim, kvůli jejich a své tvorbě. 

Nohavica v projevu řekl: "(Dnes) je tady se mnou Alexandr Sergejevič (Puškin). Nejen on, také všichni ruští básníci, všichni ruští písničkáři, které jsem četl, zpíval a překládal. Co říct? Když čteš písně, básně druhého člověka, když zpíváš písně druhého člověka, stáváš se součástí jeho duše, nebudeš jeho nepřítelem. Děkuji!“ uzavřel.

Kdo nechce, nepozná z jeho řeči vůbec nic. Jen dokáže zase rozvířit a rozesmrdět starý, zakalený, bezedný močál naší minulosti, se kterým se naše společnost stále neumí vyrovnat.    

Zdroje:

http://www.nohavica.cz/cz/tvorba/archiv/bud_vitan/bud_vitan.htm

https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/neco-si-stb-vymyslela-reaguje-nohavica_31224.html

https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2642390-nohavica-prevzal-v-kremlu-od-putina-puskinovu-medaili